Služby
Kroky svatosti
Výroba svatého
Všechny duše v nebi jsou Svatí. Dříve katolická církev prohlásila „Svaté“ za lidi, kteří vynikli ve svatosti buď proto, že zemřeli jako svědkové pro víru (mučedníci), nebo žili životem hrdinské ctnosti (vyznavači). Přesný počet svatořečených svatých není znám, protože ne všichni uznáni jako svatí byli oficiálně svatořečeni. V první polovině dějin katolické církve byli Svatí různými způsoby svatořečeni. Dnes je proces svatořečení velmi složitý a důkladný, Za posledních třicet let byl kanonizován rekordní počet svatých a dnes je hodnoceno asi 2 000 kandidátů.
SLUŽEB BŮH
Oficiální proces svatořečení, nazývaný Příčina, začíná až pět let po smrti kandidáta. Toto časové období umožňuje Církvi ověřit, zda se kandidát těší skutečné a rozšířené pověsti svatosti a přímluvné modlitby. Když je příčina oficiálně zahájena, kandidát získá titul „Boží služebník“.
První fáze procesu začíná oficiálním otevřením Kauzy biskupem diecéze, kde zemřel Boží služebník, a jmenováním Postulátor, aby pomohl při jeho propagaci. Biskup poté nominuje různé úředníky na tribunál, aby shromáždil všechny důkazy pro a proti svatořečení. Dva teologové zkoumají služebníka Božích spisů, aby se ujistili, že v nich není nic, co by bylo v rozporu s vírou a morálním učením církve. Poté přistoupí k výpovědi svědků, kteří kandidáta dobře znali.
CENNÝ SLUŽBA BOHA:
Druhý krok ke svatořečení začíná, když jsou všechny důkazy prostudovány Kongregací pro kauzy svatých v Římě. Pokud důkazy odhalí skutečnou svatost, kterou vykonává Boží služebník, kardinálský prefekt kongregace informuje papeže, že Boží služebník byl buď pravým mučedníkem, nebo žil životem mimořádné a hrdinské ctnosti. Papež poté nařídí kongregaci, aby vydala dekret buď o mučednictví nebo o hrdinské ctnosti, a Boží služebník má titul „Ctihodný“. To znamená, že Boží služebník buď zemřel jako skutečný mučedník pro Krista, nebo vedl život hrdinské ctnosti a je hoden napodobení věrnými.
BLAHOSLAVENÝ
Když byl Boží služebník prohlášen za mučedníka, může být blahořečen, tj. Prohlášen za „blahoslaveného“. Pokud byl naopak Boží služebník prohlášen za život hrdinské ctnosti, musí být prokázáno, že Bůh na přímluvu ctihodného Božího služebníka udělil jeden zázrak. Pak, je prohlášen za „blahoslaveného“.
Aby bylo uzdravení považováno za skutečný zázrak, je v Diecézi, kde se událost odehrála, zřízen soud pro shromáždění všech důkazů. Je třeba určit, že neexistuje žádné vědecké vysvětlení léku a že přímluva ctihodného Božího služebníka je prokázána. Kongregace pro kauzy svatých provádí studium a úsudek o uzdravení na základě svědectví lékařských odborníků, že uzdravení nemůže vysvětlit žádný vědecký důvod, a teologických poradců, aby ověřili, že byla požádána o přímluvu ctihodného Božího služebníka. Závěry jsou opět předloženy papeži, který jediný může prohlásit, že tato událost je skutečným zázrakem. Potom ctihodný Boží služebník může být blahořečen. Když je někdo prohlášen za „blahoslaveného“, veřejná církevní úcta je povolena papežem, ale pouze v diecézi nebo zemi nebo v náboženském společenství, do kterého blahoslavení patřili. Kostely mohou být zasvěceny blahoslavenému, ale pouze se svolením vatikánské kongregace pro bohoslužbu.
SVATÝ
Ke svatořečení všech těch blahořečených, mučedníků i vyznavačů, je zapotřebí jeden zázrak. Musí být prokázáno, že k této události došlo na přímluvu blahoslaveného a po datu jeho blahořečení.
Když se to prokáže, papež přistoupí k obřadu svatořečení, což je akt neomylné učitelské autority. Tímto aktem církev prohlašuje, že je svatým v nebi s Bohem. Znamená to také, že Svatý je hoden veřejné úcty univerzální Církve a je považován za vzor napodobování a mocného přímluvce pro všechny. Katolíci svatých „neuctívají“, ale spíše je uctívají. Sjednoceni ve Společenství svatých věřící na zemi žádají věřící v nebi, kteří jsou jejich bratry a sestrami v Kristu, aby se k nim připojili při pokorném a modlitebním předávání svých potřeb Bohu.
